Vtíravé myšlenky a strach ze ztráty kontroly nad sebou
Krájíte zeleninu na večeři, držíte v ruce ostrý nůž a najednou vám hlavou bleskne myšlenka: "Co kdybych ten nůž bodl/a do manžela/ky, který/á stojí vedle mě?" Stojíte na nástupišti metra, vlak přijíždí a vás napadne: "Co kdybych tam skočil/a? Nebo co kdybych tam strčil/a tu paní přede mnou?" Chováte své novorozené miminko a mozek vám nabídne obraz: "Co kdybych ho upustil/a na zem?"
V tu chvíli vás polije studený pot. Srdce se zastaví. Nůž odložíte, odstoupíte od kolejiště, miminko dáte do postýlky. A začnete se hroutit. "Jsem psychopat?" "Jsem zvrhlý/á? Nebezpečný/á?" "Jak mě tohle mohlo napadnout? Musím být hrozný člověk."
Mám pro vás zprávu, která vám možná zachrání duševní zdraví. Nejste blázni ani vrazi. Trpíte vtíravými myšlenkami. A nejste v tom sami, jelikož výzkumy ukazují, že podobné děsivé myšlenky zažívá až 90 % běžné populace.
Co jsou vtíravé myšlenky?
Vtíravé myšlenky jsou nechtěné, náhlé a často šokující představy nebo impulzy, které jsou v přímém rozporu s vašimi hodnotami. Proto jsou tak děsivé. Mozek je generátor nápadů. Produkuje tisíce myšlenek denně. Většina je nudná (koupit mléko), některé jsou kreativní a některé jsou prostě odpad. Vtíravá myšlenka je mentální spam. Je to chyba v systému.
Rozdíl mezi psychopatem a člověkem s úzkostí je v reakci.
Psychopat by takovou myšlenku možná uvítal nebo by mu byla lhostejná.
Vy jste z ní vyděšení. Právě ten strach a odpor je důkazem, že to nechcete udělat.
Efekt růžového slona
Proč se tyto myšlenky vrací, když je nechceme? Protože se je snažíme potlačit. Zkuste nemyslet na růžového slona. Co se stane? Vidíte ho všude. Když si řeknete: "Nesmím myslet na to, že ublížím dítěti," váš mozek začne neustále kontrolovat: "Už na to nemyslíš? A teď? A co ten nůž?" Tím se myšlenka stává silnější a častější.
Vzniká úzkostný kruh: Myšlenka -> Zděšení ("Jsem zlá") -> Snaha myšlenku potlačit -> Návrat myšlenky s větší silou -> Ještě větší zděšení.
Splynutí myšlenky a konání
V KBT pracujeme s pojmem splynutí myšlenky a činu. Lidé s úzkostí (často s OCD – obsedantně kompulzivní poruchou) věří, že:
Mít myšlenku na zločin je morálně stejně špatné jako ho spáchat.
Když na něco myslím, zvyšuji pravděpodobnost, že se to stane.
Ani jedno není pravda. Myšlenky nejsou fakta, jsou to jen elektrické impulzy v mozku. Můžete si myslet, že umíte létat, ale když skočíte z okna, spadnete. Můžete mít myšlenku na ublížení, ale vaše ruce to neudělají, protože máte svobodnou vůli a morální zábrany.
Proč útočí na to nejdražší?
Vtíravé myšlenky jsou zákeřné v tom, že si vybírají to, na čem nám nejvíce záleží.
Milující matky mají myšlenky na ublížení dětem.
Hluboce věřící lidé mají rouhačské myšlenky v kostele.
Zodpovědní řidiči mají myšlenky, že strhnou volant do protisměru.
Děje se to proto, že váš mozek chce chránit to, co je pro vás cenné. Vystraší vás tím nejhorším scénářem, abyste byli ve střehu. Paradoxně je tedy vtíravá myšlenka důkazem toho, jak moc vám na bezpečí a morálce záleží.
Jak s nimi pracovat?
Cílem není myšlenky nemít (to nejde), ale přestat se jich bát.
1. Pojmenujte to: "Aha, spam!": když myšlenka přijde, neanalyzujte ji (Co to o mně vypovídá?). Jen ji označte. Řekněte si: "Aha, zase vtíravá myšlenka. Díky mozku za varování, ale tohle je spam."
2. Metafora mraků: představte si mysl jako oblohu a myšlenky jako mraky. Některé jsou bílé, některé černé a bouřkové. Vy jste pozorovatel. Nechte ten černý mrak (děsivou myšlenku) připlout a zase odplout. Nechytejte se ho, neřešte ho, nediskutujte s ním. Ona zmizí, pokud jí nebudete věnovat energii (strach).
3. Snižte vážnost: zkuste myšlenku zesměšnit. Pokud vás napadne: "Skoč pod vlak," představte si, jak to říká kačer Donald nebo Mimoň. Tím myšlenku zbavíte její děsivé a autoritativní síly.
4. Odolejte nutkání se zabezpečit: pokud schováváte nože nebo se vyhýbáte řízení, jen posilujete strach. Učíte mozek, že jste opravdu nebezpeční. Nejlepší léčbou je chovat se normálně. Krájejte dál, i když máte tu myšlenku. Zjistíte, že se nic nestane. Ruce vás poslechnou, ne myšlenku.
Závěrem
To, co se vám děje v hlavě, z vás nedělá špatného člověka. Váš charakter je definován vašimi činy, ne vašimi náhodnými myšlenkami. Mít strach, že někomu ublížíte, je nejlepším důkazem toho, že to nikdy neuděláte.
Pokud jsou tyto myšlenky tak časté a děsivé, že vám brání v běžném životě (nutí vás vykonávat rituály, kontrolovat se, vyhýbat se lidem), může jít o projev OCD. V takovém případě je KBT terapie vysoce účinná a přináší rychlou úlevu.
Váš psycholog, Dominika :)
Zdroje a doporučená literatura:
Baer, L. (2001). The Imp of the Mind: Exploring the Silent Epidemic of Obsessive Bad Thoughts. (Klíčová kniha o vtíravých myšlenkách, která vysvětluje, proč napadají slušné lidi).
Rachman, S. (2003). The Treatment of Obsessions. (Odborná publikace od jednoho z nejvýznamnějších výzkumníků OCD a kognitivní teorie vtíravých myšlenek).
Clark, D. A. (2004). Cognitive-Behavioral Therapy for OCD. (Manuál popisující techniky práce s myšlenkami, které klienta děsí).