Syndrom podvodníka: "Kdy přijdou na to, že nic neumím?"

Povýšili vás v práci, ale vy si místo radosti říkáte: "Měli jen štěstí, že se nepřihlásil nikdo lepší." Kolegové chválí vaši prezentaci, ale vy v duchu namítáte: "Kdyby věděli, jak dlouho jsem se s tím trápil/a, tak by mě nechválili." Sedíte na poradě mezi odborníky a svírá vás úzkost: "Co tady dělám? Vždyť tomu vůbec nerozumím tak jako oni. Za chvíli se mě na něco zeptají a všichni poznají, že jsem podvodník."

Pokud tyto myšlenky znáte, vítejte v klubu. Trpíte fenoménem zvaným syndrom podvodníka (Imposter Syndrome). A nejste v tom sami, jelikož podle průzkumů ho alespoň jednou v životě zažilo až 70 % lidí, včetně špičkových manažerů, lékařů nebo hollywoodských hvězd.

Úspěch jako omyl

Lidé se syndromem podvodníka mají zvláštní "poruchu zraku" ve vztahu k vlastnímu životu. Nedokážou internalizovat (přijmout za své) své úspěchy.

V KBT to vidíme jako specifickou chybu v myšlení, které říkáme diskreditace pozitivního. Funguje to jako filtr:

• Když se něco povede: "To byla náhoda." "Měl/a jsem štěstí." "Pomohli mi ostatní." "Nebylo to tak těžké, to by zvládl každý." (Připisujete úspěch vnějším faktorům).

• Když se něco nepovede: "Jsem neschopný/á." "Nemám na to." "Věděl/a jsem to." (Připisujete neúspěch vnitřním faktorům).

Výsledkem je, že i když máte diplom, praxi a výsledky, uvnitř se stále cítíte jako malé dítě, které se vloudilo na večírek dospělých a čeká, až ho vyhodí.

Dřina nebo prokrastinace

Tento syndrom nás nutí fungovat v neustálém napětí. Abychom nebyli odhaleni, volíme obvykle jednu ze dvou strategií:

1. Přehnaná příprava: pracujete mnohem tvrději než ostatní. Ověřujete každý detail třikrát. Zůstáváte v práci déle. Úspěch sice přijde, ale nepřinese úlevu. Řeknete si totiž: "Zvládl/a jsem to jen proto, že jsem se tak dřel/a. Kdybych pracoval/a normálně, selhal/a bych."

2. Prokrastinace: ze strachu, že úkol nezvládnete a všechno praskne, práci odkládáte na poslední chvíli. Pak pracujete v horečném tempu. Když to dobře dopadne, řeknete si: "Měl/a jsem jen kliku."

V obou případech se pocit podvodu jen posílí. Je to začarovaný kruh.

Proč zrovna já?

Syndrom podvodníka často pramení z rodinného prostředí. Možná byl u vás doma kladen velký důraz na inteligenci a výkon. Možná jste byli to chytré dítě a nyní se bojíte, že o tuto nálepku přijdete, když uděláte chybu. Nebo naopak, možná jste byli to snaživé dítě, zatímco sourozenec byl ten talentovaný, a vy máte pocit, že si úspěch musíte vydřít, protože na něj nemáte buňky.

V dospělosti se pak tento pocit aktivuje v nových rolích, a to v nové práci, povýšení, rodičovství. Každá nová výzva je pro "podvodníka" hrozbou odhalení.

Jak sundat masku a začít si věřit?

Léčba syndromu podvodníka v terapii neznamená, že se začnete chvástat. Znamená to, že začnete vidět realitu.

1. Sbírejte důkazy: váš mozek vám lže, že nic neumíte. Ukažte mu data. Sepište si seznam svých úspěchů, dovedností a toho, co jste reálně dokázali. Když vám někdo řekne: "Skvělá práce," neříkejte: "To nic nebylo." Zkuste říct prosté: "Děkuji." A vnímejte ten pocit, když tu pochvalu přijmete dovnitř.

2. Mluvte o tom: podvodník miluje tmu a tajemství. Bojíte se, že když se svěříte, potvrdíte svou neschopnost. Opak je pravdou. Když se svěříte kolegyni nebo kamarádce: "Mám pocit, že vůbec nevím, co dělám," často uslyšíte: "Ty taky? Já mám ten pocit každý den!" Zjistíte, že je to univerzální lidská zkušenost, ne důkaz vaší neschopnosti.

3. Oddělte pocity od faktů: to, že se cítíte hloupě, neznamená, že jste hloupí. V nové práci se každý cítí nejistě. To není důkaz podvodu, to je důkaz, že se učíte něco nového. KBT mantra zní: "Pocit není fakt."

4. "Dost dobré" je nové perfektní: podvodníci jsou často perfekcionisté. Chtějí vědět všechno na 100 %. To ale není možné. Nikdo neví všechno. Dovolte si nevědět. Říct "Nevím, ale zjistím to" není známka neschopnosti, ale profesionality.

Závěrem

Přestaňte čekat na to, až "na vás přijdou". Nikdo po vás nejde. Lidé, kteří vás zaměstnali, s vámi žijí nebo se s vámi přátelí, nejsou hlupáci. Vidí ve vás hodnotu, kterou vy sami možná přehlížíte. Zkuste jim pro jednou věřit.

Pokud vám hlas ve vaší hlavě neustále tvrdí, že si své místo na slunci nezasloužíte, a brání vám v kariérním nebo osobním růstu, ráda vám pomohu tento hlas ztišit a nahradit ho zdravou sebedůvěrou.

Váš psycholog, Dominika :)

Zdroje a doporučená literatura:

• Clance, P. R., & Imes, S. A. (1978). The imposter phenomenon in high achieving women. (Původní studie, která tento fenomén definovala).

• Young, V. (2011). The Secret Thoughts of Successful Women: Why Capable People Suffer from the Impostor Syndrome and How to Thrive in Spite of It. (Praktická kniha, která rozebírá různé typy "podvodníků" a nabízí strategie pro změnu myšlení).

• Dweck, C. S. (2006). Mindset: The New Psychology of Success. (Kniha o nastavení mysli – rozdíl mezi fixním myšlením, které se bojí chyby, a růstovým myšlením, které chybu vítá jako učení).