Strach ze změny: Proč raději zůstáváme v nefunkčním, ale známém prostředí

Ráno vstáváte do práce se sevřeným žaludkem a počítáte minuty do konce pracovní doby. Nebo žijete ve vztahu, kde už dávno vyprchala jiskra, možná se i hádáte nebo cítíte lhostejnost. Víte, že nejste šťastní. Víte, že byste měli něco udělat, odejít nebo to změnit.

Ale neuděláte nic a zůstáváte. Měsíc za měsícem, rok za rokem.

Proč setrváváme v situacích, které nás trápí, místo abychom vykročili do neznáma? Odpověď se skrývá v hlubokém nastavení našeho mozku, které upřednostňuje jistotu utrpení před nejistotou štěstí.

Ďábel, kterého známe

Existuje staré přísloví: "Lepší ďábel, kterého znáš, než ten, kterého neznáš." Náš mozek s tímto tvrzením bezvýhradně souhlasí. Z evolučního hlediska je změna rizikem. Pro naše předky znamenala cesta do neznámého teritoria potenciální smrt (predátoři, nedostatek jídla). Zůstat v jeskyni, i když tam byla zima a vlhko, bylo bezpečnější.

Dnes nás sice neohrožují šavlozubí tygři, ale tento mechanismus v nás přetrval. Mozek vyhodnocuje neznámo jako automatickou hrozbu. Nefunkční vztah nebo špatná práce jsou sice nepříjemné, ale jsou předvídatelné. Víte, co vás čeká. Víte, jak se partner pohádá, víte, jak bude šéf křičet. Máte na to vytvořené strategie. Neznámo vás děsí, protože na něj strategie nemáte.

Proč se bojíme prohry víc, než toužíme po výhře?

V behaviorální psychologii existuje koncept zvaný averze ke ztrátě. Výzkumy (např. Daniela Kahnemana) ukazují, že bolest ze ztráty je pro nás psychologicky asi dvakrát silnější než radost ze zisku.

Když zvažujete změnu, váš mozek okamžitě začne vypočítávat, co ztratíte:

• "Ztratím jistotu výplaty."

• "Ztratím společné přátele."

• "Ztratím ty roky, které jsem do toho investoval/a."

To, co můžete získat (svobodu, novou lásku, naplnění v práci), je pro mozek jen abstraktní, mlhavá představa, která nemá takovou emoční váhu a proto zůstáváme.

Katastrofické scénáře a "co kdyby?"

Strach ze změny je živen našimi myšlenkami. V KBT pracujeme s tím, jak si v hlavě vytváříme hororové scénáře budoucnosti.

• "Co když novou práci nenajdu a skončím pod mostem?"

• "Co když už nikoho nepotkám a zůstanu navždy sám/sama?"

• "Co když udělám chybu a budu litovat?"

Tyto myšlenky nás paralyzují. Často ale zapomínáme na tu druhou otázku: "A co když zůstanu?" Jak bude váš život vypadat za 5 nebo 10 let, když nic nezměníte? Tato představa bývá často mnohem děsivější než riziko změny, jen se na ni bojíme podívat.

Jak překonat paralýzu?

Pokud cítíte, že stojíte na místě a bojíte se pohnout, zkuste následující kroky:

1. Analýza pro a proti trošku jinak: neřešte jen výhody a nevýhody změny. Udělejte si tabulku se čtyřmi poli:

• Co získám, když odejdu?

• Co ztratím, když odejdu?

• Co získám, když ZŮSTANU? (Klid, jistotu).

• Co ztratím, když ZŮSTANU? (Sebeúctu, čas, zdraví, šanci na štěstí). Tento pohled vám pomůže vidět "cenu za setrvání", kterou často přehlížíme.

2. Testujte vodu: změna nemusí být skok do propasti. Můžete stavět most.

• Chcete změnit práci? Nejdřív si jen upravte životopis nebo jděte na jeden pohovor "na zkoušku".

• Chcete odejít ze vztahu? Začněte tím, že budete trávit více času sami nebo s přáteli a budovat si nezávislost. Akce snižuje strach. Čím déle jen přemýšlíte, tím je strach větší.

3. Přijměte možnost chyby: mnoho lidí neudělá změnu, protože čekají na záruku, že to bude správně. Taková záruka neexistuje. Možná nová práce nebude ideální, možná budete chvíli sami, ale i to je posun. I chyba je lepší než stagnace, protože vám přinese novou zkušenost a posune vás dál.

Závěrem

Život je neustálá změna. Bránit se jí znamená bránit se životu samotnému. Odvaha neznamená nemít strach. Odvaha znamená bát se, a přesto ten krok udělat, protože víte, že zůstat na místě už není možné.

Pokud cítíte, že vás strach drží v pasti a nevíte, jak se z ní vymotat, ráda vám pomohu najít odvahu a strategii pro váš další krok.

Váš psycholog, Dominika :)

Zdroje a doporučená literatura:

• Kahneman, D. (2012). Myšlení, rychlé a pomalé (Myšlení, rychlé a pomalé). (Nobelovou cenou oceněná kniha vysvětlující kognitivní zkreslení, včetně averze ke ztrátě a status quo bias).

• Johnson, S. (1999). Kam se poděl můj sýr? (Jednoduchý, ale silný příběh o tom, jak různé typy osobností reagují na změnu).