Osamělost vs. samota: Jak se cítit dobře ve vlastní společnosti

Je pátek večer. Vaši přátelé mají jiné plány, partner je pryč, nebo možná žijete sami. Dveře se zavřou a v bytě se rozhostí ticho. Co cítíte? Je to úleva a pocit svobody? "Konečně mám čas na svou knížku a vanu!" Nebo je to tíseň, prázdnota a nutkání okamžitě někomu napsat, pustit televizi nebo bezcílně scrollovat sociálními sítěmi, jen aby to ticho zmizelo?

Pokud prožíváte tu druhou variantu, pravděpodobně bojujete se strachem být sami se sebou. Je ale důležité rozlišovat dva pojmy, které se často zaměňují: samota a osamělost.

Být sám vs. cítit se sám

V angličtině pro to existují krásné výrazy: Solitude (samota) a Loneliness (osamělost).

• Samota je objektivní stav. Nikdo kolem vás není. Je to neutrální nebo dokonce pozitivní situace, kterou si můžete zvolit, abyste načerpali sílu, tvořili nebo si odpočinuli. Je to stav naplnění sebou samým.

• Osamělost je subjektivní pocit bolesti. Je to pocit izolace, nepochopení a odpojení od světa. Můžete být obklopeni davem lidí na večírku, a přesto se cítit zoufale osamělí. Je to stav nedostatku.

Proč se bojíme ticha?

Mnoho klientů v terapii popisuje, že neumí být sami. Jakmile nastane ticho, začnou se jim do hlavy vkrádat nepříjemné myšlenky a emoce, které přes den úspěšně přehlušují prací a hlukem.

V KBT vidíme, že za neschopností být sám často stojí negativní jádrová přesvědčení:

• "Když jsem sám/a, znamená to, že mě nikdo nemá rád." (Spojování samoty s odmítnutím).

• "Když nebudu s lidmi, budu se nudit. Jsem nudný/á."

• "Sám/a se sebou to nevydržím, mé myšlenky jsou příliš děsivé."

Zvykli jsme si na neustálou stimulaci. Být jen tak, bez vnějších podnětů, nám připadá jako ztráta času nebo jako ohrožení.

Umění být sám

Schopnost být sám je paradoxně jednou z nejdůležitějších podmínek pro zdravé vztahy. Pokud neumíte být šťastní sami se sebou, budete do vztahů vstupovat z pozice "potřeby", ne z pozice "volby". Budete na partnerovi viset jako na záchranném kruhu, který vás má uchránit před vaší vlastní prázdnotou.

Jakmile se naučíte být sami, přestanete brát lidi jako lék na nudu. Začnete si je vybírat proto, že je s nimi život ještě hezčí, ne proto, že bez nich je nesnesitelný.

Jak trénovat "sval" samoty?

Pokud vás samota děsí, musíme na to jít postupně, pomocí expozice (vystavování se obávané situaci).

1. Přejmenujte to: Změňte slovník, kdy místo: "Zůstal/a jsem trčet doma sám/sama," si řekněte: "Dnes mám rande sám/sama se sebou."  a udělejte ze samoty událost. Nečekejte pasivně, až vám někdo zavolá. Naplánujte si večer pro sebe stejně pečlivě, jako byste ho plánovali pro vzácnou návštěvu. Co byste jí uvařili? Jakou hudbu byste pustili? Udělejte to pro sebe.

2. Digitální detox: největším zabijákem kvalitní samoty je mobil. Když jste sami fyzicky, ale myslí jste na Instagramu a sledujete životy druhých, jen prohlubujete pocit osamělosti a srovnávání. Zkuste být 30 minut offline. Jen vy a vaše myšlenky, kniha nebo procházka. Pokud přijde úzkost, jen ji pozorujte. Nezabije vás. Je to jen emoce, která přejde.

3. Jděte ven sami: toto je pro mnoho lidí velká výzva. Jít do kina, do kavárny nebo na večeři sám. Máme pocit, že se na nás všichni dívají a litují nás (opět ten "efekt reflektoru"). Zkuste to a objednejte si kávu, sedněte si a rozhlédněte se. Zjistíte, že je to vlastně osvobozující a nemusíte konverzovat, můžete jen pozorovat svět a vychutnávat si chuť.

Závěrem

Být sám se sebou je dovednost, která se dá naučit. A stojí za to. Protože vy jste ten jediný člověk, se kterým strávíte zaručeně celý život, a to od první do poslední vteřiny. Je dobré mít s tímto člověkem hezký vztah.

Samota není nepřítel. Je to prostor, kde můžete znovu slyšet svůj vlastní hlas, který v hluku světa často zaniká.

Pokud cítíte, že je vaše osamělost hlubší a bolavá, nebo že před sebou samými neustále utíkáte, ráda vám nabídnu průvodcovství na cestě zpět k sobě.

Váš psycholog, Dominika :)

Zdroje a doporučená literatura:

• Cacioppo, J. T., & Patrick, W. (2008). Loneliness: Human Nature and the Need for Social Connection. (Průlomová kniha od předního výzkumníka osamělosti, která vysvětluje její dopady na mozek a tělo).

• Maitland, S. (2008). A Book of Silence. (Krásná kniha o hledání ticha a hodnoty samoty v hlučném světě).

• Winnicott, D. W. (1958). The Capacity to be Alone. (Klasická psychoanalytická stať o tom, že schopnost být sám je znakem emoční zralosti a bezpečné citové vazby).