Hypochondrie a strach o zdraví: Když se každé píchnutí stane v naší hlavě vážnou nemocí

Sedíte v klidu u televize a najednou vás píchne pod žebrem. Nebo si nahmatáte malou bulku na krku. Nebo vás jen trochu déle bolí hlava.

Místo abyste si řekli: "Asi jsem se špatně vyspal/a" nebo "To je od páteře", váš mozek okamžitě spustí poplach nejvyššího stupně. "Co když je to rakovina?" "Co když mi selhávají ledviny?" "Určitě je to nádor na mozku."

Okamžitě berete do ruky telefon, otevíráte Google a zadáváte příznaky. A během pěti minut máte diagnózu a jste přesvědčení, že vám zbývají týdny života. Srdce vám buší, nemůžete spát a objednáváte se již po třetí tento měsíc k lékaři. Lékař vám řekne, že jste zdraví. Uleví se vám, ale jen na dva dny. Pak vás píchne jinde a kolotoč začíná nanovo.

Tomuto stavu se odborně říká zdravotní úzkost, dříve známá jako hypochondrie. A v době internetu je to past, do které padá čím dál více lidí.

Ale já to opravdu cítím!

Lidé se zdravotní úzkostí často narážejí na nepochopení okolí. "Ty si to jen namlouváš, jsi zdravý/á jako řípa," slýchají. To je ale omyl. Vy si bolest nebo tlak nenamlouváte, vy je opravdu cítíte.

Problém není v tom, že byste si symptomy vymýšleli. Problém je v tom, jak si je váš mozek vysvětluje. Tělo je živý organismus, ve kterém neustále něco vrže, praská, bublá, píchá nebo cuká. Je to přirozený šum těla. Mozek člověka bez úzkosti tento šum filtruje. Mozek člověka se zdravotní úzkostí tento šum zesiluje a dává mu nálepku KATASTROFA.

Fenomén scanování těla a "Dr. Google/AI"

V KBT popisujeme mechanismus, který tuto úzkost udržuje při životě. Skládá se ze dvou hlavních chyb v chování:

1. Skenování těla: protože se bojíte nemoci, začnete své tělo hyperpozorovat. Neustále si kontrolujete pulz, prohmatáváte uzliny, sledujete dech. Když zaměříte pozornost na jakoukoliv část těla, začnete v ní něco cítit. Zkuste se teď minutu soustředit na malíček u levé nohy. Za chvíli vás začne brnět, svědit nebo v něm ucítíte tep. Tím, že tělo neustále hlídáte, paradoxně vytváříte pocity, kterých se bojíte.

2. Kyberchondrie: jakmile ucítíte příznak, hledáte úlevu. Jdete na Google nebo k doktorovi, jelikož hledáte ujištění: "Řekněte mi, že neumírám." Krátkodobě se vám uleví (úzkost klesne). Ale dlouhodobě tím krmíte strach. Učíte svůj mozek, že jediný způsob, jak přežít píchnutí v boku, je okamžitá kontrola. Vaše tolerance vůči nejistotě klesá.

Jak z toho ven?

Cílem terapie není, abyste přestali chodit k lékaři, když je to nutné. Cílem je, abyste přestali chodit k lékaři, když to nutné není, a abyste uměli rozlišit "šum" od signálu.

1. Zastavte Googlení: toto je nejtěžší, ale nejdůležitější krok. Google je nejhorší diagnostik na světě. Vždy vám nabídne nejhorší scénář, protože "bolest hlavy" má milion lidí, ale algoritmus vám ukáže "nádor", protože na to lidé nejvíc klikají. Zkuste pravidlo odkladu: "Teď si to nevygooglím. Počkám 24 hodin a pokud to bude bolet i zítra, budu to řešit." Často příznak zmizí sám, jakmile mu přestanete věnovat pozornost.

2. Hledejte alternativní vysvětlení: když vás píchne u srdce, mozek křičí infarkt! (Pravděpodobnost 0,1 %). Zkuste si v duchu nakreslit koláčový graf a doplňte další možnosti:

• "Mohl by to být skřípnutý mezižeberní sval?" (Pravděpodobnost 40 %)

• "Může to být od stresu?" (Pravděpodobnost 30 %)

• "Může to být od páteře ze sezení u PC?" (Pravděpodobnost 29,9 %) učte mozek, že existují i banální vysvětlení.

3. Přijměte tělesný šum: zdraví neznamená absence jakýchkoliv pocitů. Zdravé tělo vydává zvuky a pocity. Naučte se říkat: "Ano, teď mě píchlo v boku. Je to nepříjemné, ale neznamená to, že jsem v nebezpečí. Nechám to být."

Závěrem

Život se stoprocentní jistotou neexistuje. Nikdy nebudeme mít absolutní jistotu, co se děje v každé buňce našeho těla. Ale můžeme si vybrat, zda strávíme život nasloucháním svému tělu a hledáním nemocí, nebo zda budeme své tělo používat k tomu, abychom žili naplno, i s občasným píchnutím nebo bolestí.

Pokud vám strach o zdraví brání užívat si běžné dny a ordinace lékařů jsou vaším druhým domovem, KBT vám může velmi efektivně pomoci tento strach zkrotit.

Váš psycholog, Dominika :)

Zdroje a doporučená literatura:

• Warwick, H. M., & Salkovskis, P. M. (1990). Hypochondriasis. Behaviour Research and Therapy. (Základní studie popisující kognitivní model zdravotní úzkosti a roli ujišťování).

• Abramowitz, J. S., & Braddock, A. E. (2011). Hypochondriasis and Health Anxiety. (Odborná publikace s praktickými návody na expozici a prevenci rituálů).

• Asmundson, G. J., & Taylor, S. (2005). It's Not All in Your Head: How Worrying about Your Health Could Be Making You Sick—and What You Can Do about It. (Výborná svépomocná kniha pro pacienty, kteří bojují se strachem z nemocí).