Jak vyjádřit svůj názor bez agrese i bez omluv prostřednictvím asertivního jednání?

Stojíte ve frontě a někdo vás předběhne. V restauraci vám přinesou studené jídlo. Kolega si opět půjčil váš nápad a prezentoval ho jako svůj.

Co uděláte? Možná mlčíte, sklopíte hlavu a uvnitř zuříte (pasivita). Nebo naopak vybuchnete, začnete křičet a uděláte scénu (agrese). Většina z nás mezi těmito dvěma póly balancuje. Buď polykáme křivdy, abychom nedělali problémy, nebo vybuchujeme, když už toho máme dost.

Existuje ale třetí cesta. Cesta klidné síly, které říkáme asertivita.

Co asertivita je a co není

Kolem asertivity panuje spousta mýtů. Mnoho lidí si ji plete s drzostí nebo bezohledností. "Nechci být asertivní, protože nechci být sobec."

Asertivita ale není o tom prosadit si svou přes mrtvoly. Je to komunikační styl založený na rovnováze a respektu.

• Pasivita: "Ty jsi důležitý/á, já nejsem důležitý/á." Respektuji tebe, ale ne sebe.

• Agrese: "Já jsem důležitý/á, ty nejsi důležitý/á." Respektuji sebe, ale ne tebe.

• Asertivita: "Já jsem důležitý/á a ty jsi také důležitý/á." Hledám řešení, kde neutrpí sebeúcta ani jednoho z nás.

Proč se bojíme ozvat?

V KBT často narážíme na tzv. asertivní bloky. Jsou to strachy, které nám brání otevřít pusu:

1. Strach z odmítnutí: "Když se ozvu, nebudou mě mít rádi."

2. Strach z konfliktu: "Bude z toho hádka a to já nesnesu."

3. Pocit viny: "Nemám právo si stěžovat, vždyť to není tak hrozné."

Pamatujte ale na jedno důležité asertivní právo, které říká: Máte právo dělat chyby, měnit názor a sami posuzovat své chování. Nepotřebujete souhlas ostatních k tomu, abyste mohli vyjádřit, co cítíte.

Jak to říct a nenaštvat se/je

Nejčastější chybou při komunikaci je používání "TY-výroků". Ty znějí jako obvinění a druhého automaticky staví do obrany.

• Špatně: "Zase jsi přišel/a pozdě! Jsi sobec, vůbec mě nerespektuješ." (Útok).

Zkuste to nahradit "JÁ-výrokem". Ten mluví o vašich pocitech, které nikdo nemůže zpochybnit. Vzorec je: Pocit + Situace + Potřeba.

• Lépe: "Cítím se zklamaný/á a naštvaný/á (Pocit), když čekám na večeři 30 minut a nevím, kde jsi (Situace). Potřeboval/a bych, abys mi příště dal/a vědět, když se zpozdíš (Potřeba)."

Cítíte ten rozdíl? Neříkáte, že on je špatný. Říkáte, co to dělá s vámi. To otevírá dveře k diskusi, ne k hádce.

Technika zaseknuté gramofonové desky

Co když druhý nerespektuje vaše ne a snaží se vás přemluvit, zmanipulovat nebo citově vydírat? Tady pomůže technika zaseknuté gramofonové desky. Spočívá v tom, že klidně a slušně opakujete svůj názor stále dokola, aniž byste se nechali vtáhnout do argumentace nebo omlouvání se.

• Kolega: "Prosím tě, vezmi za mě tu směnu, jsi jediný/á, kdo může."

• Vy: "Chápu, že jsi v úzkých, ale dnes nemůžu."

• Kolega: "Ale no tak, nenech mě v tom, minule jsem ti taky pomohl/a."

• Vy: "Rozumím ti, ale dnes opravdu nemůžu."

• Kolega: "Jsi fakt neochotný/á."

• Vy: "Můžeš si o mně myslet, že jsem neochotný/á, ale dnes tu směnu vzít nemůžu."

Není třeba vymýšlet výmluvy ("bolí mě hlava"), stačí prosté ne. Jakmile začnete vysvětlovat, dáváte druhému munici k vyjednávání.

Závěrem

Asertivita je jako sval. Pokud jste celý život byli zvyklí ustupovat, bude vám první ne připadat nepřirozené a možná se budete cítit provinile. To je normální. S každým dalším pokusem to bude snazší.

Odměnou vám bude obrovská úleva. Přestanete totiž v sobě hromadit vztek a začnete žít život podle vlastních pravidel, ne podle očekávání ostatních.

Pokud máte pocit, že vás strach z konfrontace paralyzuje a nedaří se vám nastavit si zdravé hranice, ráda vás provedu praktickým nácvikem těchto dovedností.

Váš psycholog, Dominika :)

Zdroje a doporučená literatura:

• Smith, M. J. (1975). When I Say No, I Feel Guilty. (Bible asertivity. Kniha, která naučila svět techniku poškrábané desky a asertivní práva).

• Rosenberg, M. B. (2015). Nenásilná komunikace. (Metoda velmi blízká asertivitě, zaměřená na vyjadřování potřeb bez obviňování).