Proč máme pocit, že nejsme dost dobří

Pocit, že nejsme dost dobří, patří k jedněm z nejčastějších vnitřních prožitků, se kterými lidé přicházejí do terapie. Nejde přitom o to, že by skutečně selhávali nebo dělali něco zásadně špatně. Často jsou to lidé zodpovědní, přemýšliví a citliví. Přesto v sobě nesou tichý hlas, který jim říká, že by měli být lepší, výkonnější, klidnější nebo "víc".

Tento pocit nebývá hlasitý. Spíš se ozývá v drobných pochybnostech, v porovnávání se s ostatními, v neustálé sebekontrole nebo v obavách, že zklameme. Člověk může navenek fungovat velmi dobře, ale uvnitř mít dojem, že to, kým je, nestačí.

Kde se pocit nedostatečnosti bere

Pocit, že nejsme dost dobří, se většinou nevytváří v dospělosti. Má hlubší kořeny, často sahající do dětství nebo dospívání. Vzniká v prostředí, kde byla láska, pozornost nebo uznání podmíněné výkonem, chováním nebo splněním očekávání.

Dítě si přirozeně vytváří představu o sobě skrze reakce okolí. Pokud opakovaně zažívá, že je oceňováno hlavně tehdy, když něco zvládne, uklidní se, nezlobí nebo "je šikovné", může si postupně odnést přesvědčení, že jeho hodnota není samozřejmá. Že si ji musí zasloužit.

V dospělosti se tento vzorec často proměňuje v neustálou snahu být dostatečný v práci, ve vztazích i vůči sobě samému.

Jak se pocit "nejsem dost dobrý" projevuje

Pocit nedostatečnosti nemusí vypadat jako otevřená nízká sebedůvěra. Často se skrývá za chováním, které okolí vnímá pozitivně.

Může se projevit například tím, že:

• se často porovnáváte s ostatními

• máte pocit, že druzí to zvládají lépe než vy

• bojíte se chyb nebo kritiky

• snažíte se zavděčit a vyhovět

• máte potíže přijmout pochvalu

• kladete na sebe velmi vysoké nároky

Uvnitř může být přítomný trvalý tlak "být lepší", i když objektivně děláte dost.

Proč se tento pocit tak těžko opouští

Pocit, že nejsme dost dobří, se často stane součástí identity. Člověk se s ním naučí fungovat. Dokonce může mít pocit, že ho motivuje k výkonu nebo k tomu, aby nezklamal druhé.

Zároveň ale tento vnitřní postoj stojí mnoho energie. Vede k neustálému sebehodnocení, pochybnostem a strachu ze selhání. Člověk pak nežije z pocitu vnitřní jistoty, ale z obavy, že nebude stačit.

Opustit tento vzorec může být děsivé, protože vyvolává otázku: Kdo budu, když přestanu dokazovat svou hodnotu?

Jak s tím souvisí vztahy

Pocit nedostatečnosti se velmi často promítá do vztahů. Člověk může mít obavy z odmítnutí, nadměrně se přizpůsobovat nebo potlačovat vlastní potřeby, jen aby vztah udržel.

Zároveň může být citlivější na náznaky kritiky nebo odstupu. I drobné situace pak mohou vyvolávat silné emoce, které dávají smysl až ve světle vnitřního přesvědčení "nejsem dost".

Co může pomoci tento pocit změnit

Prvním krokem bývá uvědomění, že pocit nedostatečnosti není objektivní pravda, ale naučený vnitřní vzorec. Vzorec, který vznikl v určitém kontextu a který lze postupně měnit.

Psychologická nebo psychoterapeutická práce nabízí prostor, kde je možné tento hlas zkoumat odkud přišel, čemu měl původně pomoci a zda je stále potřeba. Nejde o to "přesvědčit se", že jsme dokonalí, ale o to vytvořit vztah k sobě, který není založený na podmínkách.

Postupně se tak může objevit větší vnitřní klid, menší tlak na výkon a větší přijetí sebe sama takových, jací jsme.

Kdy má smysl vyhledat odbornou pomoc

Pokud vás pocit, že nejste dost dobří:

• dlouhodobě vyčerpává

• ovlivňuje vaše vztahy nebo rozhodování

• brání vám v tom být sami sebou

je zcela na místě hledat podporu. Ne proto, že by s vámi bylo něco špatně, ale proto, že si zasloužíte vztah k sobě, který není založený na neustálém hodnocení.

Závěrem

Pocit, že nejsme dost dobří, není známkou selhání. Je to často důsledek dlouhodobých zkušeností, ve kterých jsme se naučili svou hodnotu podmiňovat. Cesta k sobě nevede skrze další výkon, ale skrze porozumění, laskavost a postupné opuštění vnitřního tlaku. A někdy je na této cestě důležité nebýt sami.

Tento pocit nedostatečnosti často souvisí s dlouhodobým tlakem na výkon, nízkým sebevědomím a vnitřním kritikem, který se vytvořil už v raných vztazích. 

Pokud vás pocit "nejsem dost dobrý" trápí dlouhodobě, může pomoci individuální konzultace s psychologem.