Proč máme potřebu mít vše pod kontrolou
Mít věci pod kontrolou zní jako ideální stav. Plánujeme, předvídáme, kontrolujeme termíny, emoce i reakce ostatních. Věříme, že když budeme dostatečně ostražití, vyhneme se chaosu, chybám nebo bolesti. Ale ruku na srdce, kolik energie vás toto "držení kormidla" skutečně stojí? A cítíte se díky tomu opravdu v bezpečí, nebo spíše jako v neustálém napětí?
Proč je pro nás kontrola tak "návyková"?
Možná si říkáte: "Proč to dělám, když mě to tak vyčerpává?" Odpověď leží hluboko v našem mozku. Z pohledu kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je přehnaná potřeba kontroly často strategií, jak zvládnout úzkost. Pro naši psychiku je nejistota vnímána jako potenciální ohrožení. Náš mozek je evolučně nastaven tak, aby preferoval i špatnou zprávu před žádnou zprávou.
Kontrola pro nás představuje falešný pocit bezpečí. Působí jako psychologický lék:
Snížení úzkosti v krátkém termínu: Když začneme plánovat nebo domýšlet scénáře, na chvíli se nám uleví, protože máme pocit, že situaci řešíme.
Iluze predikce: Naše mysl věří, že když budeme dostatečně dlouho přemýšlet o všech katastrofách, budeme na ně připraveni.
Komfortní zóna: I když je neustálá kontrola únavná, je pro nás známá. Povolit ji znamená vstoupit do neznáma, což mozek vyhodnocuje jako riziko.
Ve skutečnosti je ale tato potřeba kontroly jako "vyděrač". Čím víc mu dáváte, tím víc od vás příště vyžaduje, zatímco skutečná příčina, úzkost z nejistoty, zůstává nevyřešena.
Skrytá cena, kterou platíme
Když se snažíme ovládat i to, co je mimo náš dosah, platíme vysokou daň:
Ztráta spontaneity: Neustálé hlídání budoucnosti nám brání být v přítomnosti a užít si radostné chvíle bez "ale co když...".
Chronická únava: Mozek v režimu neustálé bdělosti spotřebuje obrovské množství energie. Jste unavení, protože vaše mysl běží maraton, i když zrovna odpočíváte.
Křehké vztahy: Perfekcionismus, který vyžadujeme od sebe, často nevědomky projektujeme i na blízké, což vytváří zbytečné konflikty.
Jak povolit sevření?
Povolit sevření neznamená rezignovat, ale naučit se rozlišovat mezi konstruktivním plánováním a destruktivním kontrolováním. Zkuste tyto kroky:
Identifikujte zabezpečující chování": Všimněte si, co děláte jen pro zahnání úzkosti (pátá kontrola e-mailu, ujišťování se u druhých). Zkuste tuto kontrolu o 10 minut odložit a sledujte, jak úzkost po chvíli začne sama klesat.
Přijměte rozumnou míru rizika: Stoprocentní jistota neexistuje. Místo hledání absolutní záruky se ptejte: "Udělal/a jsem v tuto chvíli, co bylo v mých silách?" Pokud ano, zbytek nechte plynout.
Budujte důvěru ve vlastní schopnosti: Místo otázky "Jak zajistím, aby se to nestalo?" se trénujte v odpovědi na otázku: "Co udělám, KDYŽ se to stane?" Máte mnohem více vnitřních zdrojů pro improvizaci, než si myslíte.
Uvolněte tělo: Když cítíte nutkání kontrolovat, fyzicky uvolněte ramena, čelist a dlaně. Vysíláte tím mozku signál, že nejste v bezprostředním ohrožení.
Skutečná vnitřní síla nevyvěrá z toho, že se nám nic špatného nestane, ale z důvěry, že i když se věci vyvinou jinak, než jsme plánovali, dokážeme se s tím vyrovnat. Povolování kontroly je sval, který roste tréninkem. Každým malým krůčkem získáváte zpět svou svobodu a energii.
Pokud vás téma kontroly a úzkosti trápí dlouhodobě, může pomoci individuální konzultace s psychologem.